Small torture

Nikoho to nezajímá. Jak jste se vyspali, jaká byla dovolená, jak se daří vašemu kocourovi. Jsou to pouhé zabíječky času, kastrovačky trapnosti. Proč je small talk tak náročný a proč ho přesto podstupujeme?
 

Protože ticho je mnohem horší. Z ticha, podobně jako ze tmy, vystupují příšery. Co si o mně pomyslí. Bože, to je trapné. Jsem trapnej. Určitě si myslí, že jsem arogantní. Rychle něco vymysli. Dělej! Ne, počasí ne. Proč už nic neříkáš? Na co se mám zeptat? Tak se aspoň usmát. Usmíváš se jako idiot. Mám počkat, až začne on? Třeba se nechce bavit. Ticho je přece příjemné. Ne, není. 

Podstoupit rozhovor, který je z hlediska konverzační nutrice hodnotný jako hamburger, je snesitelnější, než si dát vysilující kalorickou bombu ticha. Proto se po výtazích, chodbách, tramvajích a večírcích napcháváme vatou, která nevyživí, ale zaplní to nejhorší prázdno. Je to stejný toporný strach z ticha, jako mít po vydatném obědě souseda na záchodové kabince. 

Small talk, chit-chat, nezávazná konverzace, klábosení, je pro mě jako introverta se sociální fóbií nejtěžší disciplína. Raději bych hodinu myla záchod než se hodinu věnovala small talku.


Do Česka se jako oficiální disciplína dostal v devadesátých letech stejně jako Pobřežní hlídka, Beverly Hills nebo PEZ s odcvakávací hlavou psa. Do té doby se mu Češi věnovali nevědomě, jak dokazuje scéna v Koljovi: "Rozveďte, o čem jste hovořili." "Celkem o hovně, soudruhu Bláho."

Přestože je podstatou small talku prázdná nutrice, třesky plesky o ničem, kecy v kleci o počasí, má zároveň sktriktní pravidla. Vyhnout se osobním tématům a emocím, nerozkecat se do délky ani hloubky, položit stejně povrchní otázku protějšku. Vyjít si na zmrzlinu a žužlat špičkou jazyka okraj kornoutu. Hlavně se neptat lidí, co je dělá šťastnými, co je trápí, proč se nenávidí, jaké mají sny. Ptejte se, kde koupili boty.

"Jak se máš?"
"Dobrý, děsí mě jenom moje latentní homosexualita. Co ty?"
"Ále, znáš to. Workoholismem doháním nedostatek lásky od otce."


Při small talku panikařím, protože jeho ležérnost nejde dohromady s mojí společenskou akurátností a napjatostí. Zkuste se bavit o oblacích s násadou od smetáku v zadku. Ordinace cvokaře je místo, kde můžete bezpečně trénovat náročné situace. Jednou jsem asistovala u pacienta - šlo o houslového virtuose, který ztratil schopnost vystupovat před lidmi. My s doktorem konverzujeme. Zpotím se pokaždé jako myš. 

Doktor: "Máte nový účes?"
Já: "Ne." 
Doktor: "Vypadá to jinak."
Já: (nervózní smích) (pauza) Jo.


Potěšilo mě, že jsou to možná geny. Po dědečkovi, po němž mám barvu očí i vlasů, jsem nejspíš podědila i plachost srny. Úspěšný a krásný muž, kterému bylo nejlíp doma. Když se někdo zeptá maminky, jak se má, zkoprní děsem: "Myslíš jako teď nebo třeba za posledních deset let?"

Účelem small talku je bourat bariéry mezi lidmi. Psychologové by vám vysvětlili, že jsme stádovitá zvířata a potřebujeme se přesvědčit o místě ve smečce. Podle mě stejnou službu udělá úsměv nebo bonbon, ale budiž. Probouráním tichého mantinelu služba small talku končí. Nedozvíte se nic o charakteru a zájmech smalltalkovaného. Milý pokec o dešti s vrahem malých dětí. 

Ve virtuální realitě chit chatu jsme všichni armádou usměvavých avatarů, jejichž největším životním problémem je zpožděný autobus. Ples šťastných masek, pod nimiž se skrývá smutek a únava. Přehlídka dvojrozměrných emotikonů, odcizený jazyk sociálních sítí, kde je všem great a slunce nezapadá.  

Paradoxem malého rozhovoru je to, že má spojovat, ale nesbližovat. Nástroj pro kamarádění cizinců. Dám ti najevo, že mi stojíš za zformování zvuku do hlasivek, ale ocamcaď pocamcaď. Jsem ochoten pro tebe na dvě minuty odložit mobil, ale na gauči bych ti neustlal. Jak moc by svět ztichl, kdyby přestal existovat small talk?

Na Novém Zélandu na to kápli. Když se vás někdo zeptá: "Hi, how are you?" Odpovíte vesele: "How are you?" A jdete dál. To se mi moc líbí. Ovečky se stádě si lebedí, aniž by museli poslouchat, že si Dolly na seně natáhla krk.

Víc úzkostí:

Small torture

Small torture

Nikoho to nezajímá. Jak jste se vyspali, jaká byla dovolená, jak se daří vašemu kocourovi. Jsou to pouhé zabíječky času, kastrovačky trapnosti. Proč je small talk tak náročný a proč ho přesto podstupujeme?

Ty moc nemluvíš

Ty moc nemluvíš

Pojďme si něco říct o sociální fóbii. V maturitním ročníku jsme měli utrousit pár slov o každém ze spolužáků. Charakteristické vlastnosti, kterých si vážíme. Ke mně kdosi připsal - klid a úsměv. Už je to jedenáct let a žasnu pořád stejně. Jako kdybys řekl Gándhí a někdo ti odpověděl - diktátor.

Kurz

Kurz

Začala jsem učit. Konec konců to mám v rodině, kde je to samý právník, učitel, právník, učitel. Jedině tam vzadu, to je snad jediný výjimka, tam je švec a cukrář. Učení se dosud podobalo narkóze. Jakmile se kurzy začaly vyprodávat a začali je navštěvovat lidé s významným Jménem, začala mít narkóza výpadky.