Jeřáby

Sociální sítě, ty jsou prevít, říkají. Ony můžou za to, že si závidíme, říkají. Ony můžou za to, že jsme smutní, říkají. Ony můžou za to, že máme deprese, říkají. Pffft. Říkám já.
 

Představme si, že můj obor jsou jeřáby. Viděla jsem tuhle na facebooku, že kolega, s nímž jsem kdysi pracovala na stavbě jeřábu, poctivého, žlutého, stometrového, s kabinou a vůbec všecko, ale nikdy jsme se nedostali přes výběr trubek, právě dokončil jeřáb. Poctivý, žlutý, padesát metrů, s kabinou a vůbec všecko. Okej, good for him, pomyslela jsem si a rolovala dál nabídkou novorozenců a svateb. Tajné přání, ať je to aspoň špatný jeřáb, netrvalo déle než pár vteřin.

Byla jsem v pohodě.


O pár dní později jsem zašla do kavárny, kde jsem potkala spolužáka z vysoké jeřábnické. Co děláš, ptám se. Ale, stavím jeřáb, pokynul mimochodem na člověka, jež stál opodál a telefonoval. Poznala jsem v něm známého stavitele, k němuž jsem vzhlížela na střední škole. Já jsem musela přiznat, že zrovna nestavím jeřáby, ale pracuju na bábovkách. Vycházela jsem z kavárny a přemýšlela, jak je to možné. Spolužák je o pár let mladší a považovala jsem ho za jeřábníka, který nemá tu správnou páku. Když bude mít štěstí, uchytí se v pozemním stavitelství. Třeba v bagrech.

Záviděla jsem.

O ulici dál jsem potkala kolegu, s nímž jsem kdysi pracovala na stavbě stometrového jeřábu, ale nikdy jsme se nedostali přes výběr trubek. Neviděli jsme se skoro dva roky. Úsměv, nevěřícné kroucení hlavou, pozdrav, polibek nalevo, polibek napravo. Ptala jsem se ho na jeřáb. Vyprávěl deset minut o jeřábu. O jeho stavbě, o dělnících, o zákaznících, o smíšených pocitech, o velké zkušenosti. Mně se na nic nezeptal. Zamával a řekl, ať se podívám na jeho jeřáb.

Bylo mi smutno.


Podívala jsem se na jeho jeřáb a tajně jsem si přála, ať je aspoň špatný. Ušklíbala jsem se, že má sotva padesát metrů. Až jsem nakonec musela uznat, že je poctivý, žlutý, s kabinou a vůbec všecko. Pak jsem si všimla, že celý jeřáb navrhla a do posledního nýtu nakreslila moje spolužačka. Nevěděla jsem o tom, protože jsem ji na facebooku nesledovala.

Byla jsem v depresi.

Víc uzenin:

Čmýra

Čmýra

Je krutou ironií, že právě menstruace v sobě obsahuje slovo men, čili anglicky muže. Tendenci se ošívat ovšem nemá jenom pohlaví bez vaječníků. Jako něco nepříjemného, nečistého a nerez, ji vnímá většina kultur. Nevědomě i já.

Syndrom služky

Syndrom služky

Neexistuje jediný racionální důvod, proč bych to měla být já. S Adolfem jsme stejně staří, vyděláváme stejně, jsme oba na volné noze, já mám prsa, on má koule, čili i fyzicky jsme si přibližně rovni. Přesto cítím nevyřčené očekávání, že budu prát, vařit a uklízet.

Jeřáby

Jeřáby

Sociální sítě, ty jsou prevít, říkají. Ony můžou za to, že si závidíme, říkají. Ony můžou za to, že jsme smutní, říkají. Ony můžou za to, že máme deprese, říkají. Pffft. Říkám já.

Institut moře

Institut moře

Kdy se z důstojného člověka, který dosáhl určitého věku a postavení, stane ponížený prosťáček? Když jde na pláž. Byla jsem tam taky. Viva la playa.